Příběh o amerických pilotech zvaných Tuskegee Airmen odehrávající se za druhé světové války. Nešlo o jen tak ledajakou jednotku, ale útvar složený z Afroameričanů, což v tehdejší době bylo pro většinu lidí pohoršující. Prvního kurzu se v červenci 1941 účastnilo třináct kadetů. V příštích čtyřech letech byli letci vysláni na více než patnáct tisíc bojových misí po Evropě a severní Africe.
Rok 1918, První světová válka vrcholí, zapojuje se i Amerika. Německému letectvu, do té doby složenému z příslušníků aristokracie a buržoazie, dochází kvalitní piloti. Proto vrchní velení umožní vstoupit do letectva i příslušníkům nižších vrstev. Jedním z nich je i Bruno Stachel. Od začátku mezi ostatní piloty nezapadl, přesto se snaží dokázat, že je lepší než ostatní. Poté, co se z něj stává letecké eso, velitelství ho propaguje jako národního hrdinu, aby pozvedlo morálku obyčejných vojáků, že i člověk jejich vrstev může být úspěšným důstojníkem.
Manfred von Richthofen, přezdívaný kvůli svému červenému trojplošníku Rudý baron, se zapsal do dějin letectví jako nejúspěšnější pilot 1. světové války. Se svými nejméně 80 sestřely se stal postrachem Britů i Francouzů. Jeho osobnost ale stále zůstává poněkud rozporuplnou – šlo o krutého člověka milujícího boj a zabíjení, nebo o někoho, kdo „prostě plnil povinnost“. Ale s výčitkami svědomí? Prý si z každého sestřeleného letadla odnášel kousek do své "sbírky". Ale také jednou řekl: "Po každé bitvě ve vzduchu se cítím mizerně. Když po boji vystoupím na svém letišti na pevnou zemi, jdu do svého pokoje a nechci nikoho vidět ani s nikým mluvit..." Film ale nepojednává pouze o jeho osobě, klade také velký důraz na vývoj letectví a vzdušných bitev během 1. světové války.
