Nejosobněji laděné dílo Andreje Tarkovského, v němž vzpomíná na své dětství a především na matku jako určující osobu svého života. Fascinující obrazy interiérů venkovské chalupy a moskevského bytu, podbarvené hypnotickými tóny Eduarda Artěmjeva, jsou zdrojem mimořádného duchovního zážitku.
V manhattanském Central Parku natáčí filmový štáb pod vedením Williama Greavese kamerové zkoušky s různými dvojicemi herců. Dochází ke konfrontaci mezi dvojicí: on se dožaduje vysvětlení, co je špatně, ona zpochybňuje jeho sexuální orientaci. Kamery snímají výměnu názorů a další kamera zaznamenává Greavese a jeho štáb. Občas sledujeme štáb, jak diskutuje o této scéně, jejím jazyce a procesu natáčení filmu. Existuje něco jako přirozený jazyk? Souvisí všechny věci se sexem? Kamera zaznamenává rozptýlení - kolem nich projíždí žena na koni; povídá si s nimi upovídaný veterinář bez domova, který přespává v parku. Jaká je podstata natáčení filmu?
Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles.
Mlha zlehka odkrývá pahýly stromů. Když se mlha začne rozplývat, odhalí statický záběr další detaily horské krajiny se zbytky domů. Jen konejšivý soundtrack kontemplativního snímku evokuje někdejší život. Vesnice, stejně jako člověk, přichází na svět díky lásce. A stejně tak skomírá, když ji láska opustí.
Film rytmicky animuje celkem 3 475 různých masek z celého světa. Začíná klasickými maskami tradičního japonského divadla Nó a pokračuje studií rituálu, užitku, deviace a politiky. Hypnotizující zážitek umocňuje čistě perkusní hudební doprovod.
Abstraktní avantgardní filmová symfonie barev a geometrických tvarů.
Abstraktní kompozice inspirovaná světelnou plastikou architekta Zdeňka Pešánka.
