Klíčové slovo Revue

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles.

Mimořádný úspěch komedie Klec bláznů si samozřejmě vynutil další pokračování. Naštěstí hlavní dvojice zůstává stejná - Michel Serrault a Ugo Tognazzi. Albín - Michel Serrault, kterému každý říká pouze jeho uměleckým jménem Zaza, se nechce smířit s tím, že už není tak mladý(á) a přitažlivý(á) a že neutáhne celou show. I přes stále větší rozmary je Zaza neustále milován(a) a opečováván(a) svým přítelem Renatem. Kdyby Zaza nedělal(a) naschvály a neprovokoval(a), nezapletli by se do hry gangsterů a tajných agentů. Tady už nejde o milenecké rozmíšky, ale o život. Renato si vzpomene na svou italskou rodinu a se Zazou prchají na jih Itálie, kde vládnou zcela jiné poměry, co se postavení mužů a žen týče.

Opereta, jaká má být.... Joan Crawford - krásnější než kdy jindy, hudba, zpěv, girls, dokonalá výprava - a k tomu napínavý děj.... Dovedete si představit krásnější film? Skutečná radost prýští z filmu Tančící Venuše, proloženého krásnými melodiemi a rytmickou jazzovou hudbou a elektrisující přítomností Joan Crawford a Clarka Gable. Nová je technika tance tohoto filmu, nový je zvuk zpěvů, hudba tvoří zvláštní, novou atmosféru tohoto filmu.